Antonín   Kulík :      Narodil   se   v   Ratajích   v   roce   1893   (č.p.   30).   Také   do   jeho   mladého   života   osudově   zasáhla   první světová   válka.   Po   jeho   odvodu   do   armády   (v   roce   1914   dosáhl   věku   21   let)   se   stal   členem   102.   benešovského pluku,   který   byl   v   únoru   1915   přesunut   ze   srbské   fronty   a   zapojil   se   do   těžkých   zimních   bojů   v   Karpatech   na ruské   frontě .   Zde   jeho   krátká   “svíce   života”   dohořela   28.   března   1915      v   jeho   22   letech.      Dle   úředních   vojenských záznamů   je   místem   úmrtí   Buk,   Lesko,   Karpaty,   Halič.   Na   rozdíl   od   svých   starších   sourozenců   Josefa   a   Štěpána mu tedy štěstěna nedopřála dožít se konce války a ukončit ji  třeba v řadách československých legií (k nim dále). 

František   Jenšík :   Jenšíci   v   Ratajích   byli   známí   především   jako   provozovatelé   místní   hospody.   Tento   osud nebyl   dopřán   Františkovi   (z   č.p.   19),   který   se   narodil   v   roce   1894   a   který   se   velmi   aktivně   zapojil   do   rodícího   se hasičského   hnutí   (sbor   založen   v   roce   1911).   Působil   jako   jeho   pokladník.   Do   války   narukoval   14.9.1914.   Podle údajů   rakouských   vojenských   záznamů   byl      ve   svých   21   letech   zraněn   jako   příslušník   zeměbraneckého   pěšího pluku   č.   28.   Je   pravděpodobné,   že   následkům   zranění   podlehl,   v   každém   případě   domů   se   již   nevrátil.   K   tomu výkaz ztrát  č. 277, 30.9.1915,

Václav   Štěpánek :Další   mladý   život,   který   vyhasl   v   krvavém   víru   první   světové   války.   Narodil   se   v   roce   1889 (č.p.   26).   Plánoval   si   svatbu   s   Antonií   Hejnou   z   Rataj   (nar.   1891).   Místo   sňatku   a   romance   společného   života   s milovanou   Toničkou   narukoval   do   rakousko-uherské   armády.   Dle   rakouských   záznamů   ještě   v   roce   1914,   tedy   v jeho    25    letech,    padl    na    srbské    frontě    do    zajetí    v    oblasti    města    Niš.    Jak    známo,    spoléhat    se    v    tu    dobu    na slovanskou   vzájemnost   Čechů   a   Srbů   nebylo   v   mnohých   případech   možné,   protože   srbští   obránci   považovali každého   rakouského   vojáka   za   agresora   bez   ohledu   na   národnost.   Detailní   Václavovy   osudy   nejsou   známé   a   je možné,   že   se   zúčastnil   strastiplného   ústupu   srbské   armády   a   jejích   zajatců   přes   Albánii   na   ostrov   Korfu.   V každém   případě   se   ze   zajetí   domů   již   nevrátil.      Jeho   snoubenka   Antonie   se   16.   listopadu   1920   provdala   za ovdovělého   Karla   Holejšovského   z   Miřetic   (v   důsledku   čehož   může   autor   tohoto   článku   o   těchto   skutečnostech vůbec psát). Jeho bratr František válku přežil.

Na   ratajském   pomníku   padlých   jsou   i   další   jména.   Osudy   těchto   mužů   nejsou   zatím   zcela   zřejmé.   Jde   o   Josefa Gregora   (č.p.   41),   Antonína   Exnera,    Antonína   Kakose    (č.p.   11),   Matěje   Krejčího ,   Josefa   Šrankotu   (č.p. 28, do války rukoval 14.9.1914) a Josefa Krcha . 

Antonín Vošický