O obci

HISTORIE První   písemná   zmínka   o   existenci   obce   je   z   roku   1395,   kdy   v   Čechách   panoval   Václav   IV.,   syn   českého   krále   a římského císaře Karla IV. Další zprávy o Ratajích z dalších století jsou kusé a velmi omezené.  Podle   záznamu   z   roku   1401   vyměnil   Vocheň   z   Rataj,   držitel   svobodného   statku,      své   statky   s   vlašimským   kostelem. Rataje   spadaly   do   pásu   území,   které   se   táhlo   od   západu   na   východ,   kde   se   postupně   v   15.   až   16.   století   objevují četné rody svobodníků, tj. osobně i majetkově svobodných lidí. V   roce   1546   koupil   sousední   Zdislavice   Petr   z   Újezdu.   V   roce   1547   přikoupil   i   Rataje.   Nedržel   je   dlouho   -   v   roce 1550 je prodal, včetně Chlumu a Javorníka, novému majiteli Janovi Čejkovi z Olbramovic.  Podle   seznamu   držitelů   svobodství   v   Čechách   působili   od   druhé   poloviny   16.   století   v   regionu   svobodné   rody Lejčků      či   Růžků   v   Miřeticích,   Martínků   či   Ptáčků   ve   Chmelném,   ale   dále   například   v   Dubějovicích,   Kačerově, Němčicích,   Kuňovicich   či   Borovnici   (tyto   vsi   patřily   tehdy   do   Čáslavského   kraje)      nebo   poblíž   Rataj   svobodnické rody   v   Pavlovicích,   Tehově   či   Mnichovicích   (tehdy   Kouřimský   kraj).   Pokud   jde   o   samotné   Rataje,   žádný   záznam   o svobodném obyvatelstvu se nedochoval. Když   proto   v   roce   1627,   tj.   v   době   třicetileté   války,   koupil   Rataje   Fridrich   (Bedřich)   z   Talmberka,   pán   Vlašimi,   není jasné, zda celé Rataje obývalo jen nesvobodné obyvatelstvo či nikoliv. Lze soudit, že spíše nikoliv. Ani   jeden   z   nejvýznamnějších   evidenčních   pramenů   pobělohorského   období,   berní   rula   z   roku   1654,   neuvádí   v Ratajích   žádné   svobodníky.   Přitom   například      v   sousedních   Řimovicích   byli   evidováni      Ondřej   a   Jiří   Římovští   či   v Dubu   Jakub   Dub.   V   té   době   byli   v   nedalekých   Miřeticích   mezi   svobodníky   zapsáni   mimo   jiné      Jan   Růžek,   Matěj Čáp, Bartoloměj Lejčko a řada dalších. V   Ratajích   na   pozdějším   čísle   1   hospodařil   dle   berní   ruly   z   roku   1654   Jiřík   Dvořák.   Byl   sedlákem,   který   dle záznamů   berní   ruly   měl   40   korců   rolí.      Jeden   staročeský   korec   měl   2837   m,   tj.   hospodařil   na   ploše   11   ha.   Stejnou výměru   měl   ještě   Václav   Sypt.   Příjmení   Dvořák   svědčí   o   tom,   že   on   a   jeho   rodina   patřila   mezi   svobodné   nebo alespoň   polosvobodné   obyvatelstvo.   Mezi   další   ratajské   sedláky   poloviny   17.   století   patřili   Matouš   Vnuk,   Mikoláš Houra,   Jan      Hošta,   Tomáš   Říha,   Pavel   Balcar,   Jakub   Šimek,   Jiřík   Srb   a   Jan   Hureš   [Bureš   či   Kureš].   Z   přímých potomků   již   v   roce   2015   nežil   v   Ratajích   žádný   nositel   těchto   příjmení.   Vnukovi   vymřeli   v   Ratajích   v   mužské   linii za   druhé   světové   války      v   osobě   činovníka   hasičského   sboru   Josefa   Vnuka.   V   nedalekém   Chlumu   ve   stejné   době hospodařil   Jiřík      Vondrák,   jehož   potomci   jsou   v   Chlumu   dodnes,   nebo   Jan   Forman,   jehož   následovníci   později přišli do Rataj a dnes v nich tvoří nejčetnější příjmení.